Japonsko aneb 23 nocí v zemi vycházejícího slunce 01

Japonsko aneb 23 nocí v zemi vycházejícího slunce 01

Nazul jsem si před 3 roky toulavé botky a vydal se za poznáním, bohatstvím a slávou k protinožcům. To jsem tenkráte netušil, kam mě tyto škorně všude zanesou a kolik veselých, smutných a mnohdy neuvěřitelných příhod s nimi zažiji.
Japonsko je císařský ostrovní stát (konstituční monarchie) ve východní Asii. Na západě ho Korejský průliv odděluje od pobřeží Koreje, Japonské moře od Severní Koreje a Ruska.Jméno Japonsko doslova znamená Země vycházejícího slunce a symbolem Japonska je sopka Fudži (Fudži-san) nejvyšší to hora Japonska (3776m.n.m.)

.Stát je tvořen řetězem ostrovů v západní části Tichého oceánu. Největší ostrovy jsou (od severu k jihu) Hokkaidó, Honšú, Šikoku a Kjúšú. K těmto ostrovům patří i skupina menších ostrovů v bezprostřední blízkosti i ostrovy více vzdálené např. Okinawa. Na těchto ostrovech žije přes 127 000 000 obyvatel s hustotou zalidnění 337 ob./ km, (česko 133 ob./ km) a s nejrozšířenějším náboženským vyznáním: šintoismus 54% a buddhismus 40%.Japonsko se dělí na 47 prefektur, hlavní město Japonska Tokyo má 8,2 milionů obyvatel a včetně předměstí až cca 12 milionů.Slabá zemětřesení jsou častá, protože Japonsko se nachází na hranici tří tektonických desek. Velká zemětřesení se vyskytnou během každého století několikrát a často také vyvolají vlny tsunami. Poslední velká zemětřesení byla v letech 1923 Tokyo,1995 Kóbe, 2004 oblast Čúecu a 2011 pobřeží Japonska blízko Sendai

9.7.2012 pondělí
Den blbec...

Jsem stále na letišti v Gold Coast a jdu na odbavení. Tady se dozvídám, že mám mít i letenku z Japonska pryč a  musím ji zde předložit. Samozřejmě letenku mám, ale ne u sebe a v mobilu ji nemohu najít a Manami, která nám kupovala letenky z Japonska do ČR se nemohu dovolat :-(( Nakonec jsem byl donucen 5 min. před uzavřením odbavení si koupit letenku novou a následně ji po pár dnech v Japonsku zrušit. Dobíhám k letadlu, už se rovnou nastupuje, takže nestíhám si koupit ani vodu, nic – říkám si nevadí, koupím si něco v letadle, peníze mám. Další nepříjemnost nastala, když jsem si v letadle objednal a chtěl zaplatit. Stevardka mi s úsměvem oznámila, že berou jen karty a tudíž hotovost je mi tu na dvě věci, na houby a na nic (australskou kartu jsem musel zrušit a českou mi tenkrát ukradli v Thajsku). A tak sedím 8 hodin jen o vodě, jenž je zadarmo. Naštěstí se mě po 6 hodinách zželelo mého spolucestujícího z Japonska se kterým jsem si poměrně dobře popovídal a přenechal mi svoji večeři, kterou si objednal – při tomto gestu jsme se malinko „pohádali“ jelikož jsem tvrdil, že toto nemohu přijmout a on zas, že pokud večeři nepřijmu, že ho velice urazím – přijal jsem tedy s mnoha slovy díků a osobním pocitem bezdomovce (potvrdila se mi tedy informace, jak jsem jednou četl, že Japonci upřednostňují pohodlí ostatních před svým vlastním).

Do Tokya přistávám kolem 19 hod. a při výstupu se držím davu, protože na všech informačních cedulích je převážně japonština (rozsypaný čaj). V Tokyu na mě čeká velký teplotní šok. Z Austrálie jsem odlétal při teplotě 12°C a v Tokyu v 19:30hod. je na ukazately 32°C a samozřejmě já měl na sobě kalhoty, mikinu, přes ruku teplou zimní bundu, 20kg batoh na zádech a 8kg batoh v ruce. Byl jsem předběžně s kamarádkou z Tokya domluven kdy a kde se sejdeme a jel jsem tedy na smluvené místo. Bohužel, jak jsem byl od rána ve stresu, neměl jsem  čas si přečíst poslední změny, které mi poslala: „ Schůzku pro pracovní vytížení nestíhám, jeď přímo do zamluveného hostelu SAKURA ve čtvrti ASAKUSA“...  - A teď se Tome snaž!!! Jsi ztracen ve středu nejlidnatějšího města na světě, všude rozsypaný čaj, je ti horko a batohy jsou těžší a těžší. Jó, vůbec nemáš ponětí kde a jak se do čtvrti Asakusa dostat a právě se ti vybil mobil, takže nemůžu ani použít navigaci GPS. No co, no nic. Musel jsem to vzít hezky po staru a začít se ptát náhodných kolemjdoucích. Ti mě po přesnějších, ale častěji méně přesných, či zavádějících informací navedly na metro, jak si koupit lístek, jak přestoupit na správný vlak a směr a po 1 1/2 hod. bloudění ve čtvrti Asakusa dorážím k hostelu Sakura – to už mi hodinky ukazují 23:15 hod. Jedna příhoda od každého +(kladná) i -(záporná).

 (+)Na přestupu v metru jsem se optal na svůj směr a slečna neváhala opustit placený prostor a jít se mnou cca  400m na novou linku metra, kde mi ukázala jak si zakoupit nový lístek a směr, kam jet a pak se vrátila na stanici, kde jsem ji původně oslovil. (-) Ve čtvrti Asakusa, když už jsem byl velice blízko u hostelu, se ptám v restauraci na cestu a odpoveď zní „U toho zeleného plakátu (cca 100m) se dej doprava a po cca 150 - 200m jsi před hostelem, to nemůžeš minout“. No jó, ale když jsem došel ke zelenému plakátu a kouknu doprava, tak najednou vidím cesty dvě...jedna tmavší než druhá :-(  Samozřejmě že jsem zvolil na první pokus tu špatnou a tak jsem si  zašel přes 400m.V hostelu proběhlo vše v pořádku a tak jsem se ubytoval a z pouličního telefonu zavolal kamarádce o mém slavném příjezdu. Domluvili jsme se na setkání na druhý den. Po telefonátu jsem se odebral do sprch. Od ponožek po tričko jsem si tam vše důkladně vyždímal, páč jsem byl propocen jak „lázeňská veverka“. Následná sprcha byla vskutku úžasná a pak se odebírám na lůžko lehce po 01:30 hod.

No prostě den blbec...
P.S.Fotografie z tohoto putování jsou jako vždy již připraveny na známé adrese: http://kmtv.rajce.idnes.cz/Japonsko_1/

 
Pozvánka na rugby
-
-
-
-
-
-
-