Japonsko aneb 23 nocí v zemi vycházejícího slunce 02

Japonsko aneb 23 nocí v zemi vycházejícího slunce 02

10.7.2012 úterýRáno vstávám časně kolem 6:00 hod. a po snídani vyrážím vyzbrojen opalovacím krémem, cca s 2 litry vody a fotoaparátem do víru města Tokya. Od samého rána je azurové počasí, jenž slibuje hic. A že opravdu byl, teplota kolem 38°C byla dosti nepříjemná. Naštěstí všude byla „pítka“ a tak jsem žízní nestrádal. Nedaleko mého hostelu je jedno z nejnavštěvovanějších míst Tokya - Senso-ji Temple. Okolo těchto chrámových staveb jsem již několikrát procházel včera v noci (okolo 22 – 23 hod.), ale to mě pramálo zajímali. Zato dnes, dnes byli úžasné, nádherné, no prostě famózní. Po nabažení ,se snažím dostat ke Tokyo Sky Tree.

Tokyo Sky Tree nebo-li Tokyjský nebeský strom, je telekomunikační věž. Po dokončení 29. února 2012 je vysoká 634 metrů a stala se tak nejvyšší věží svého druhu a druhou nejvyšší stavbou na světě. Je též nejvyšší stavbou Japonska.Ve výškách 350 m a 450 m se nacházejí rozhledny, restaurace a stanoviště obsluhy věže. Podle architektů dokáže absorbovat 50 procent energie zemětřesení.Výška 634 m byla zvolena pro snadné zapamatování. Číslice 6 (japonsky mu), 3 (sa) a 4 (ši) spolu tvoří jméno Musaši, což je starý název oblasti, kde věž stojí a taky na truc Číňanům, protože věž  jen o pár metrů převyšuje čínskou telekomunikační věž.Cestou k věži si ještě obousměrně procházím park o šířce 25-30m a délce 2km. Na jednom konci parku objevuji zrcadlo, a tak si dělám zajímavou fotku s věží. Na vrchol věže jsem se nedostal, protože byla otevřena nedávno a jak jsem se dozvěděl, musel bych se zapsat do pořadníku a čekat 1-2 měsíce.

Dělám si tedy fota z okolních budov a pak se rozhoduji, podívat se  na císařský palác, který je ve středu města. Jak tak opouštím Tokyo Sky Tree, najednou se ozval hladík, a tak začínám hledat nějakou restauraci. Po vytipování restaurace a jídla, jdu dovnitř a u okénka si chci objednat. Bohužel jsem byl „vyhozen“ a to i přes mé námitky, že mám hlad i peníze. Kuchař byl však neoblomný a tak jdu ven, zde se další hladovci (místní) zastavují nejprve u nenápadného automatu (alá automat na colu) a pak jdou dovnitř. Při bližším zkoumání jsem zjistil, že si u automatu musím nejprve zaplatit a zvolit jídlo. Pak mi vyjede nenápadný lísteček a s tímto lístečkem jdu teprve k okýnku, kde mi vydají jídlo. Při předložení lístečku se na mě kuchař zazubil a spustil na mě cosi japonského, co jsem si přeložil jako: „Tak vidíš, žes to zvládl a ani to nebolelo“.

Po jídle jsem se spletí podzemních vlaků dostal k císařskému paláci - Kókjo, jenž je obehnán vodním příkopem. Větší část paláce je nepřístupná, zato část pro veřejnost (především opevnění a zahrady) jsou přístupné a nádherné.Kókjo (japonský císařský) palác v nacházející se v tokyjské čtvrti Čijoda. Po odstranění šógunátu a reformách se císařský dvůr přesunul z Kjóta do Tokya. Hrad Edo, původně pevnost šógunů rodu Tokugawa, se stal sídlem japonského císaře. Během druhé světové války byl císařský palác zcela zničen spojeneckými bombardéry, ale do roku 1968 byl znovu vystavěn v původním stylu. Jedinou stavbou, která se dochovala, je most Nidžúbaši.Do hostelu se vracím kolem 16:30 hod.  a následuje odpočinek. Kolem 18:00 hod. si mě v hostelu vyzvedává tokyjská kamarádka, jenž jsem poznal ve škole v Melbourne – Ryoko. Společně jsme se zasmáli mému bloudění prvního dne, v příjemném posezení, v suši baru. Zde jezdilo suši do kolečka a podle barvy talířků byla určována cena suši. Pak jsme se přesunuli do hospůdky na jedno pivko. V hospůdce se vše objednávalo přes „tablet“ počítač s dotykovou obrazovkou a číšníci  nosili jen to, co jsme si objednali.

Než jsem se s Ryoko rozloučil, tak mi pomohla koupit autobusový lístek Tokyo – Nagoya. Rezervace a koupení lístku proběhlo v trafice na  stojanech k tomu určených ( stojan vypadal jako bankomat) a „prej“ jsou ve všech trafikách a večerkách, a tak po rozloučení jdu do hostelu a balím. Ráno mám odjezd směr Nagoya.Mějte se fanfárově.

 
Pozvánka na rugby
-
-
-
-
-
-
-